|
| |
|
|
Rozpoznávání a klasifikace emocí na základě analýzy textových zpráv
Buday, Ondřej ; Burget, Radim (oponent) ; Smékal, Zdeněk (vedoucí práce)
Hlavním cílem této diplomové práce je objasnění informací o lidských emocích a jejich rozpoznávání a klasifikaci na základě obecně známých metod. Mezi obecně známé metody patří klasifikace na základě mimických a pantomimických projevů a na základě tónu hlasu. Tato práce se primárně zabývá rozpoznáváním a klasifikací lidských emocí na základě analýzy textových zpráv. Konkrétně se jedná o emoce radosti a hněvu. Pro tuto metodu byla vytvořena česká databáze ve tvaru lemma obsahující tzv. emoční funkční slova. Ta vznikla na základě překladu databáze anglických emočních funkčních slov a dělí se na emoční klíčová slova, emoční modifikační slova a emoční fráze. Zvláštní databázi pak tvoří tzv. neutrální slova, která jsou při klasifikaci emocí z textového vstupu z porovnávání vyjmuta s výjimkou porovnávání emočních frází. Klíčovým emočním slovům a frázím byly pro obě emoce přiřazeny tzv. váhy a jejich přiřazení bylo provedeno vícero lidmi, čímž byla dosažena větší objektivita databáze. Hodnoty jednotlivých emočních slov a frází mohou ovlivnit tzv. modifikační emoční slova, slova obsahující stupňování, zápor, nebo příslušná interpunkční znaménka. Výstupem diplomové práce je funkční aplikace v jazyce JAVA. Ta po vložení vstupního textu porovná jednotlivá slova se všemi dostupnými databázemi a vypočítá výsledný emoční poměr pro emoci radosti a emoci hněvu. Vyhodnocení se též týká jednotlivých slov, vět a odstavců. Aplikace byla navržena ve vývojovém prostředí NetBeans za pomoci Swing GUI Builderu.
|
|
|
Psychologie radosti
Boubelová, Adéla ; Uhlář, Pavel (vedoucí práce) ; Šípek, Jiří (oponent)
Cílem této bakalářské práce je vymezit pojem radosti a představit téma radosti v celé jeho šíři. Práce je rozdělena do dvou hlavních částí, teoretické a empirické. V rámci teoretické části je nejprve vyjasněn pojem radosti, dále jsou popsány jednotlivé spouštěče radosti, následně se věnuji momentu vzniku radosti a jejímu prožívání. Poté se zabývám projevy radosti a jejími dopady, zmiňuji také osobnostní předpoklady pro prožívání radosti a patologii radosti. Na závěr této části se pak zabývám tím, jak dospět k radosti v běžném životě, mimo jiné v rámci konceptu smysluplného života. Empirická část navazuje na teoretickou část, konkrétně na kapitolu o prožívání radosti. Návrh kvalitativního výzkumu je zaměřen na zkoumání prožívání radosti způsobené třemi různými situacemi vyvolávajícími radost. Metodou výzkumu je zakotvená teorie.
|
|
|
Adaptace objektu Radost v Brně
Janováč, David ; Zumr, David (oponent) ; Müller, Jan (vedoucí práce)
Předmětem diplomové práce byl návrh adaptace stávající památkově chráněné budovy Radost v Brně na ulici Cejl (Radlas). V rámci celé adaptace bylo mimo změny způsobu využití, bylo řešeno konstrukční, materiálové a technické řešení, a to v návaznosti na důslednou architektonickou proměnu, kterou je cíleno na ráznou obnovu významu této stavby.
|
|
|
Teologie hry ve dvacátém století - Hugo Rahner a Jürgen Moltmann: slepá cesta?
Lamser, Jan ; Noble, Ivana (vedoucí práce) ; Jandejsek, Petr (oponent) ; Kaplánek, Michal (oponent)
Tato disertační práce se věnuje otázce hry, resp. hraní ve všech jejích podobách z pohledu systematické teologie. Podrobně představuje dvě doposud nejucelenější teologie hry, prezentované v práci Hugo Rahnera Der Spielende Mensch a práci Jűrgena Moltmanna Die Ersten Freigelassenen der Schopfung a souvisejících textech. V kontextu doby, rámce teologických prací i akademických a společenských aktivit jednotlivých autorů je podrobně popsáno, jakým způsobem oba chápou hru jako hru a jaké jí následně přisuzují teologické významy. Dogmatické pojetí obou teologií je vyloženo jako schematický celek, pozornost je věnována i podrobnému výkladu klíčových důrazů a souvislostí obou teologií hry. Práce věnuje pozornost i okolnostem vzniku a inspiračním zdrojům obou teologií hry, přijetí a působení obou děl. Práce závěrem předkládá srovnání pojetí hry obou autorů, konstatuje, že obě teologie hry jsou si v mnoha ohledech blízké svým eschatologickým a soteriologickým vyústěním, stejně jako východisky, zdůrazňujícími svobodu, radost a kreativitu, které se s hrou vždy pojí. Pozornost je věnována teologickému chápání lidské identity a porozumění světu skrze hru u obou autorů. V závěru se práce podrobně věnuje kritické otázce, nakolik je na místě, a pokud ano, tak jakým způsobem, Kristovu smrt na kříži interpretovat v...
|
|
| |
|
|
Radost v myšlení Friedricha Nietzscheho
Chmel, Patrik ; Blažková, Miloslava (vedoucí práce) ; Hogenová, Anna (oponent)
Bakalářská práce si klade za úkol odhalit pojetí radosti, které má plynout ze závěrů v dílech Friedricha Nietzscheho. Pokusí se nastínit, jakou roli vzhledem k ní hraje Bůh, svět i utrpení. Na začátku práce vyložíme takzvanou smrt Boha, pokusíme se ji zasadit do tehdejšího dobového kontextu a použijeme ji jako odrazový můstek pro pochopení dalších myslitelových stanovisek. Budeme se vymezovat i vůči tradičnímu křesťanskému vnímání člověka, světa a štěstí a do kontrastu proti tomu položíme Nietzscheho radostnou zvěst. Dále pro nás bude důležité zaměřit se na korelaci mezi myšlenkami nadčlověka a věčného návratu téhož, které sebou přinášejí každá zcela jinačí druh radostného života. Avšak mělo by se ukázat, že jedna nemůže existovat bez druhé. Klíčová slova Nietzsche, radost, Ježíš, Dionýsos, vůle k moci, nadčlověk, poslední člověk, věčný návrat téhož, utrpení, křesťanství, Bůh, smrt, svět.
|
|
|
Touha žít
PRÍVARA, Michal
Práce se věnuje problému bolesti a utrpení mladého člověka, které mu brání rozvíjet se nebo limitují touhu žít. S důrazem na mladého člověka vychází z psychologického uvedení do problematiky. Všímá si doprovodné skutečnosti v podobě strachu a úzkosti, ale také protipólů ve formě naděje a radosti. Současně se snaží hledat smysl těchto negativních skutečností a předkládá několik poznatků z logoterapie. Dále rozvíjí křesťanské perspektivy, které se týkají problému bolesti a utrpení mladého člověka zejména na podkladu Bible, apoštolského listu Salvifici Doloris. Nabízí pohled víry na naději a radost, ale neopomíjí možnost vzniku pochybností a vznik temných nocí. Dále popisuje význam modlitby a snaží se hledat cesty, aby mladý člověk mohl přijmout svůj život také s utrpením. Ukazuje církev jako společenství lásky zejména podle vzoru milosrdného Samaritána. Poukazuje na význam komunikace ? dialogu s mladým člověkem a autentický význam pocitu přijetí a velice důležitou a často opomíjenou funkci vztahu, kde mladý člověk cítí svou hodnotu a důležitost. Rovněž rozvíjí kvalitativní funkci vztahu v rámci poskytování pomoci nad rámec profese, kde se spíše ukazuje důležitost osobní povahy, kde tento mladý člověk může zpátky objevovat svou touhu žít navzdory limitujícím faktorům ve formě bolesti a utrpení. V závěru je popsaných několik kazuistik z praxe, kde je význam osobního vztahu popsán a hodnocen jako prospěšný, který může přinést potřebnou změnu a objevit hodnotu lidského života mladého člověka.
|
|
|
Kniha Píseň písní jako odpověď na Kazatelovu marnost
FILIPOVÁ, Anna
Práce se zabývá ve slovech biblické knihy Píseň písní nalezením možné odpovědi na Kazatelovu marnost - pomíjivost lidského života i věcí s ním souvisejících, jež on sám v úvahách své knihy deklaruje. První kapitola představuje knihu Kazatel, usiluje o zachycení hlavních témat s příznaky marnosti a pomíjivosti a snaží se také poskytnout Kazatelova východiska z této situace. Druhá kapitola seznamuje s knihou Píseň písní a rovněž se zabývá jejím obsahem, který se nese v interpretaci a rázu poselství lásky mezi mužem a ženou. Třetí kapitola předkládá úsilí a snahu autorky, probíhá porovnávání hlavních myšlenek a východisek obou knih tak, aby bylo možné v závěru práce přinést odpověď na otázku, zda je láska v knize Písni písní možnou odpovědí na Kazatelovu marnost - pomíjivost lidského života, kterou Kazatel ve své knize proklamuje.
|
|
|
Autorské herectví jako (ne)výchova k osobnosti
Pártlová, Zuzana ; SUDA, Stanislav (vedoucí práce) ; MALANÍKOVÁ, Hana (oponent)
Disertační práce zkoumá možnosti studia autorského herectví jako nezáměrné
sebevýchovy. Zaměřuje se na charakteristiky a proces nabývání psychosomatické
kondice k veřejnému vystupování jako způsobu sebe-poznávání a sebe-uskutečňování
skrze bytostnou hru (Dialogické jednání) a ostatní dramatické psychosomatické
průpravy. Podtématem práce je význam této kondice pro praxi vychovatelů a
pedagogů.
V teoretické části vysvětluji základní pojmy a východiska mého zkoumání: proč mluvím
o (ne)výchově k osobnosti spíše než o osobnostní výchově a jak souvisí celostní, tvořivá
kondice s kondicí pedagoga či v nejširším slova smyslu vychovatele. Kvalitativní výzkum
má tři části odpovídající třem výzkumným projektům. V první fázi jsem sledovala tzv.
osobní trajektorie studentů dvouletého studia Kreativní pedagogika-pedagogická
kondice (KP-PK) na základě písemných reflexí a dvoudenního diskusně-tvůrčího setkání.
Součástí setkání byly praktické dílny, rozpravy s I. Vyskočilem a E. Vyskočilovou a
diskuse studentů. Cílem bylo zkoumat vývoj individuální „kondice“ nejen na úrovni
subjektivního reflektování, ale naživo v konfrontaci se sebou a s druhými v rámci dílen
a při společných diskusích. Ve druhé fázi jsem se zaměřila na otázku autenticity a trojí
vazbu aktér-divák-asistent. Za pomoci metody natáčení na dvě kamery a tzv. focus
groups jsme se snažili analyzovat momenty spontánního jednání v rámci Dialogického
jednání a identifikovat znaky autentického projevu. Z výzkumu výrazně vyplynulo téma
vnitřního a vnějšího diváka a tělové vazby a radosti jako základní charakteristiky
autentického jednání. Dosavadní zjištění jsem dále rozpracovala ve třetí fázi výzkumu
pomocí šestnácti polo-strukturovaných rozhovorů s frekventanty KP-PK a interními i
externími studenty. Výzkumné rozhovory jsem analyzovala metodou otevřeného
kódování, a to ze dvou perspektiv: širší, tematické, a užší, pojmové.
Výzkum poodkrývá komplexnost skrytých procesů učení, které v kontextu bytostné hry
a psychosomatiky podporují směřování ke svébytné, tvořivé osobnosti, tzv. stávání se
sebou. Zároveň se pokouší definovat základní „ctnosti“ autentického jednání a
naznačuje přínos Vyskočilovy pedagogiky pro průpravu pedagogů.
|
host ::
RSS.